Osudný den
Seděla jsem na tribuně mezi ostatními lidmi, kteří sledovali tvůj nadějný zápas o postup do finále ATP Cupu. Viděla jsem, jak moc smutný a naštvaný jsi byl. Šlo o udržení v zápase a po podání soupeře jsi zariternoval do sítě, bylo na tobě vidět, jak jsi na sebe naštvaný. Praštil jsi raketou o zem, ale jednou ti to zřejmě nestačilo a ještě 3 krát jsi s ní praštil. Byla na tři kusy, lehce jsi se pousmál při pohledu na raketu. Došel jsi k síti potřásl jsi si s nadšeným protihráčem rukou a následně i s rozhodčím na umpiru.
Došel jsi do hráčského boxu, kde ještě seděl tvůj spoluhráč. Poplácal tě po zádech, ale tebe momentálně nezajímalo nic jiného, než si rychle sebrat své věci a utéct do šaten. Nikdo z diváků si tvých slzících očí nevšiml, jen já, ale než jsem ti stačila naznačit, že mě to mrzí a že za tebou hned běžím. Popadl si své dvě tašky a svižným krokem si zmizel z kurtů a tvůj lehce naštvaný trenér hned za tebou.
Rychle jsem zamířila do zákulisí a běžela k šatně, tvé šatně. Zastavila jsem se před dveřmi na, kterých bylo napsáno tvé jméno. Chtěla jsem zaklepat, ale slyšela jsem křik a rány. Křičeli jste po sobě, tak jako posledních pár měsíců. Křičeli jste po sobě pořád, nezáleželo na tom jestli si vyhrával nebo prohrával, vždy si našel něco, co jsi podle něj měl udělat jinak a líp. Něčím jsi tam házel, byli slyšet tvrdé rány. Tvůj trenér naštvaně vypochodoval ze dveří a nezapomněl mě probodnout pohledem. Nesnáší mně stejně jako náš vztah, celou dobu ti říká, že jsem byla špatná volba, že ti braním v tenisovém rozletu, vždy jsem tě podporovala neměla jsem nic, proti tomu, že jsi byl věčně pryč a vídávali jsme se málo ale nevadilo mi to věděla jsem, že tenis miluješ, a proto ho hraješ.
Ale to on nechápal, nikdy se to ani pochopit nesnažil. Nebudu lhát ale mrzelo mě to, vaše větší neshody vznikli po našem seznámení. Vešla jsem do šatny bez zaklepání věděla jsem, že bys mě poslal pryč, což by bylo lepší než to, co se stalo, když jsem vešla. Seděl jsi na zemi s hlavou mezi koleny. Vzhlédl jsi a tvé modré uslzené oči se podívali do mých šedých a já věděla, že něco není v pořádku. Musíme se rozejít, řekl jsi po vzájemném zahledění do očí. V těch mých se slzy objevili teď. Tušila jsem, že to brzy přijde, divila jsem se, že jsi takový nátlak od trenéra zvládal tak dlouho. Přistoupila jsem k tobě, stoupla jsem si na špičky, pohladila jsem tě po tváři a naposledy políbila.
Po polibku jsem už nemohla udržet slzy, ne že by mi neukapávali už před tím, ale teď to bylo na plno. Naposledy jsem se na tebe podívala a odešla. Za dveřmi šatny jsem se dala do běhu a běžela na dámské toalety, kde jsem nechala emocím volný průběh. Když už jsem neměla, co brečet podívala jsem se do zrcadla. Měla jsem opuchlé oči, omyla jsem si je studenou vodou a šla vstříc novému dobrodružství.
Do začátku čtyř hry, která výsledek už nemohla ovlivnit ale pořadatelé na ní trvali, zbývalo jen několik minut. Sedla jsem si na jiné místo, aby jsi nepoznal, že jsem zůstala a podporovala tě i nadále. Po vašem vítězství jsem tě už na živo neviděla. Ale můžu tě ujistit že jsem koukala na každý tvůj zápas v televizi.
Jak už jsem říkala po vašem vítězství jsem tě neviděla, až do nedávna. Stál jsi za vchodovými dveřmi mého bytu s obrovskou kyticí růží v ruce, zeptal si se jestli můžeš dovnitř, kývla jsem a posadil jsi se na gauč. Řekl jsi mi, že jsi vyhodil trenéra a že se ti bez něj daří skvěle, a že mě stále miluješ. Chtěl jsi vědět jestli já tebe taky. Tak co myslíš?
Stálá bych tady a teď s tebou před oltářem a říkala bych ti své ano, kdybych tě nemilovala? Věřím, že teď je to mezi námi navždy.